Město

I.

Město, betonová krusta na tváři země.
Město, místo, kde v šedi je temně.
Město, ryk, povyk a hádky.
Město, přírodě blíž vraťme se zpátky.

Pro hustý smog nevidíš,
hluk ti uši trhá.
Už se ani nedivíš,
když stres se na tě vrhá.

Marně hledáš rozkvetlé stromy
či na lukách volnou zvěř.
Přesevše nacházíš studené domy,
v prostřed ulice povadlý keř.

Lidé tu oddaně žijí
v betonu zazděni.
Pro úspěch slepě se bijí
i ve snech jsou ztraceni.

Zde chybí ti svoboda
a volnost hledáš,
Toť jak zlá dohoda,
v niž klidu nemáš.

Beton, cihly a panely.
Kámen a konstrukce z kovu.
Pomocí plotů dělené parcely,
všude jen asfalt zas a znovu.

II.

Město, zločinnost tu kvete.
Město, pocit bezpečí smete.

Denně setkáváš se s kriminalitou,
nikdy nevíš co se může stát.
Tato situace už není pouhou banalitou
a otázek je mnoho, můžeš se jen ptát.

Policejní aktivita je nízká,
nezaručí bezpečnost.
Doba pouliční brutality je blízká.
Však pozor, blízká je již dost!

Všude jen ryk, povyk a hádky.
Tak už dost a k přírodě vraťme se zpátky!