Stůj!

Stůj! Tak zůstaň stát!
Alespoň na malou chvíli.
Jasná se muže tvá cesta zdát,
však k jakému vede tě cíli?

Řekni, nač je tolik spěchu
a kam míří tvoje kroky?
Prozraď, kam si chodíš pro útěchu
a kam plynou tvoje roky?

Míříš stále výš, jen nikdy dolů.
Lesk mince zaslepil tvůj zrak.
Obyčejný úsměv hledáš v alkoholu,
tvůj svět je spěšný jak rozjetý vlak.

V ulicích měst, zahalen šedí,
bloudíš a hledáš sám sebe.
Kudy jde cesta, jen někteří vědí.
Otevři oči... a uvidíš nebe.

Necháváš se nést tempem moderních časů.
Jakobys zapomněl, žes vzešel z přírody.
Skrze trend barevných vlasů.
Skrze značkové, přepichové obchody.

Už jsi prostě zapomněl, kde je tvůj původ,
a tak marně se hledáš v technice.
A to možná je právě ten důvod,
proč čas od času podléháš panice.

Tak se zastav, dokud je čas
a zhodnoť svou situaci.
Jaké sémě, takový vzroste klas.
Uplynulé se již více nenavrací.